A kdo že se to vydává na malá dobrodružství?
Já jsem Hela. Mám ráda šplhání na stromy. Blbnutí s kamarády. Chození naboso v trávě. Procházky v lese. Zvuk moře. Vůni jara. Psaní dopisů. Rukou. Čtení. Hodně hodně čtení. Všeho co mi přijde pod ruku, ale nejvíc fantasy a scifi. Psaní a ten radostný tvůrčí trans, který ho doprovází. Psy a vůbec všechno, co je chlupaté. (Nebo opeřené. Nebo šupinaté.) A jsem na solární pohon. Nejlíp funguju, když je sluníčko.
Na cestování mám nejradši: motýlky v žaludku před odjezdem. První kroky na neznámém místě, kdy si můžu náhodně vybrat směr a nechat se překvapit tím, co mě za dalším rohem čeká. Nasávání atmosféry drobných jinakostí. Vyhlídky. Noční světla měst. Parky a zeleň. Být kolem vody. Slunce na tváři v době, kdy u nás žádné nesvítí. Malé radosti…
Můj parťák na cestě světem i životem dlouho byl Ben, který má rád knihy, dobré jídlo a zajímavé informace. Bohužel už není… Ale zažili jsme spolu 11 let plných radosti, bolesti, větších i menších cest.
Teď se vydávám na cesty sama. A kdo ví, třeba mě tam někde v dáli čeká další parťák.
Kromě toho se mnou ale na cesty jezdí ještě pár dalších spolucestujících – nebo spíš černých pasažérů. Není s nimi totiž žádná legrace a usilovně se snaží zkazit všechny zážitky. A kecají mi úplně do všeho, ať chci nebo nechci.
Mají jména jako Deprese, Úzkosti nebo Záchvaty paniky.
Doprovází mě všude. Už od dětství. A protože jsou se mnou pořád, občas se v mém vyprávění asi mihnou. Tenhle příběh jim ale nepatří.